Všickni věrní Křesťané, milost nesmírnou važme,
kteráž nám ukázána, od Nebeského Pána,
poslal na svět Syna svého, sobě v Božství rovného,
pro Člověka hříšného.
Aby svůj lid vykoupil, Syn Boží s Nebe sstoupil,
což byl Adam potratil, to nám zase navrátil,
vida naše zavedení, ďábelské oklamání,
smiloval se nad námi.
Ráčil se ponížiti, Bůh jsa Člověkem býti,
přepokornú panenku, zvolil sobě za matku,
kteréhož jsou Nebesa, obsáhnouti nemohla,
panna v životě nesla.
Hostě tak předrahého, pána k nám laskavého,
s vděčností přivítajme, ctnostmi se ozdobujme,
neb čistá Panna Mariá, pro své veliké cnosti,
došla jest té milosti.
Nebesa vypravují, slavně ohlašují,
Slávu, moc i velebnost, Krále velikého,
Boha nebeského.
I Měšťané Nebeští, Kůrové Andělští,
Hvězdové, krásné Nebe nám k spatření divné,
rozumu nestihlé.
Jeho velebnost Božskou bez přestání chválí,
nuž my také radostně zvolejme srdečně,
takto řkouc vesele:
Sláva, jasnost i moudrost Otci Nebeskému,
Synu jeho milému i Duchu svatému,
Bohu jedinému.
Kterýž odevšech hříchův lidské pokolení,
zprostil, buďmež veselí, děkujíce jemu,
Pánu Bohu svému.
Všickni věrní Křesťané,
Bohu chválu vzdajme,
chvály Písničky zvučné, na čest mu zpívajme.
V modlitbách ve dne v noci ustavičně trvejme,
jeho svaté pomoci, od Boha žádejme.
Marie Panny čisté v Cnostech následujme,
v Víře lásce pokoře, ustavičně stůjme.
Kteréž shůry jsa poslán pozdravil Gabriel,
a že se z ní narodí, pravý Emanuel.
Mariji jeho Matku všickní příslušně ctěme,
k ní od Boda poselství, sobě rozjímejme.
Pane Ježíší Kriste, tys syn Boží zajisté,
v tebeť srdcem věříme, s Otcem i Duchem ctíme.
Neb jsi ty Slovo věčné v srdci Božím složené,
jímž vše učiněno jest, budiž tobě chvála, čest.
Myť jsme tebou stvořeni, obraz tvůj učiněni,
k toběť se přiznáváme, tebe za Pána máme.
Myť jsme tvoji a ty náš, to svědectví sám dáváš,
skrze slovo své svaté po všem světě rozsaté.
S jímž se k nám přihlašuješ, svou milostí daruješ,
z tohoť nám potěšení, zde srdečné doufání.
Že se k nám jistě přiznáš, v den soudný za své vyznáš,
dáš slávu své radosti, kde chvála na výsosti.
Ó Ježíši velebný, Pane a Králi slavný,
Dej se v slávě viděti, věčně s tebou bydleti.
Anděl k čisté Panence Panně poslán byl jest,
pána svého vtělení jí vypravoval jest.
Panna když pozdravení hlasu uslyšela,
řád tak věci předivné v sobě rozjímala.
Aj on vedce Duch Svatý tě plodnou učiní,
a tobě Pán najvyžší svou mocí zastíní,
a porodíš mu Syna jejž lid bude ctíti,
Jemuž Votec věčnosti chce království dáti.
Zdráva Panno čistá, matko Pána Krista,
ty jsi pozdravena, z hůry od anděla, bídy zbavená, kterýž nesla Eva.
Maria se vykládá, jakžto mořská Hvězda, kteráž od paprlška,
Krista svého Syna, jest osvícená, za matku zvolená.
Milosti od Pána, kteráž tobě dána, tudy jsi dosáhla,
nebe přehluboká, ta cnost pokora, na tobě shledána.
Hospodin tak jest chtěl, aby tě za choť měl, a v tobě se počal,
syn Boží spasitel, i všeho světa, mocný vykupitel.
S tebou o to řeč měl, nahvyžšího posel, Archanděl Gabriel,
když tobě pověděl, počneš a porodíš, Syna jménem Ježíš.
Z milosti tak hojné, nám všem prokázané, nám všem darmo dané,
Ježíši náš Pane, tebe chválíme, věky věků Amen.
Panna od Anděla vyslyševši slova,
bázlivě a vážně jakožto ctná Panna.
Sama v sobě myslila, sobě rozjímala, jaké to pozdravení, Božské uložení, tomu se divila.
Již Anděl posilnil, řek(l) by se nebála,
Bůh že jí vyvolil, k tomu by věděla.
Před věky na výsosti, že jest předzvědína, z lidského pokolení, světu na spasení,
by Krista počala.
Bůh věčný což uložil v své přetajné radě,
čas přišel že vykoná na tobě to zjevně,
Milost Ducha svatého, shůry vstoupí v tebe,
a Bohy najvyžšího, moc zastíní tobě.
Stolici mu Pán Bůh dá, plodu břicha tvého,
Votce jeho Davida a povýší jeho,
a v domě Jakubově, kralovati bude, jehož království konce, na věky nebude.
Jehož království konce navěky nebude, vstanouc z hříchův temnosti, životův napravme.